|
|
Dovolenou jsme začali plánovat hned na začátku roku. Protože jsem věděl, že v létě v práci volno nejspíš nedostanu, chtěl jsem jet hned na jaře. Takže jsme po pár týdnech dospěli k závěru, že se od 5. do 16. května podíváme na kvetoucí Korsiku a pojedeme na cykloturistický zájezd pro změnu s Adventurou.
Dotyčný zájezd ovšem Adventura zrušila už 16. března a mimo jiné nám nabídla zájezd cyklojachtou chorvatskými ostrovy III. (který vůbec není v papírové verzi jejich katalogu) se slevou 2 300 Kč. Což jsme po pár dnech rozmýšlení přijali, i termín zůstal skoro stejný (7. až 16. května). Ovšem hned 19. března odpoledne jsme se dozvěděli, že jsme byli jediní dva klienti, kteří na navrhovanou alternativu přistoupili, a nepojede se ani tento zájezd.
Zbytek března by se dal nazvat čekáním na Nomád, který měl v termínu od 30. dubna do 14. května v plánu zájezd na Lefkádu. Až posledního března ráno se ozvali, že ani tento se nepojede. Ovšem o pět dní dříve přišel Martin s návrhem, že bychom místo cykloturistiky mohli zkusit nějaký pěší zájezd. Hned jsem si vzpomněl na osvědčený S.E.N., který léta měl v katalogu Madeiru (která mi přišla lákavá už v době mé desetiletky na jejich zájezdech) a směřoval jsem na jejich stránky, kde hned na té úvodní byla informace o last minute slevě zájezdu na Madeiru o 3 960 Kč. Nic zajímavějšího jsme ani jinde nenašli. Chvíli poté, co jsem dostal zprávu z Nomádu, jsme byli přihlášeni na pěší túru po ostrově Madeira, což měla být pro nás oba první dovolená bez bicyklů.
A od půlky dubna jsme nervózně sledovali zprávy o vlivu jisté islandské sopky na plynulost letecké dopravy. Už to vypadalo, že z úplně jiných důvodů padne i toto, ale nakonec jsme měli přece jenom kliku.
Převzato z katalogu CK S.E.N. na rok 2010:
Ubytováni jsme byli v hotelu na západním okraji Funchalu a denně jsme vyráželi na cesty po ostrově hotelovým mikrobusem. Česká skupinka čítala rovných deset lidí včetně průvodkyně, od úterý do soboty s námi jezdil i madeirský průvodce, jehož účast nařizují místní předpisy. Neděle byla volná a program si mohl zvolit každý podle vlastního uvážení.
Podle vyjádření naší průvodkyně jsme byli velcí klikaři. Mraky sedící na vrcholech ostrova nás sice donutily o den odložit hřebenovku a poslední den i trochu zapršelo, ale jinak nám to vycházelo nad očekávání dobře. Počasí na Madeiře je totiž naprosto nepředpovídatelné a většinou se uvidí, jak bude, až když člověk dorazí na dotyčné místo. Počasí v sousedním údolí může být zcela odlišné. My měli prakticky všude celkem jasno a slunečno, teploty tak akorát, aby se člověk ani moc nepotil, ani mu nebyla zima.
Ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu bylo perfektní a dokonce značně převyšovalo mé požadavky. Není důvod připlácet si za dalších pár hvězdiček. Co můžete dostat navíc? Lednici na pokoji? Hotelové snídaně formou bufetu sice mohly být i každý den stejné, ale pokud strávník chtěl, výběr byl dostatečně bohatý, aby si každý den sestavil jiné menu.
Průvodkyně vypadala, že zná ostrov jako své boty, a co náhodou nevěděla, zjistila obratem buď hned nebo do příštího rána. S místními se došišlávala buď portugalštinou nebo francouzštinou, která je prý pro místní jednoduchá na učení. Množství informací, které věděla o místní floře, by stačilo kdejakému botanikovi, natož mně, který si není schopen zapamatovat název kytky či keře déle než několik minut. A podobné to bylo i s ostatními místními zajímavostmi. Přejezdy mikrobusem většinou využívala k tomu, aby nám sdělila další porci zajímavostí o ostrově.
Madeiřané jsou pilní, takže tu nehrozí žádná siesta. Vědí, že největší část jejich příjmů přichází z turistického ruchu, díky čemuž jsou nejbohatším regionem z celého Portugalska. Tudíž se snaží, aby se tu turistům líbilo. Na jednu stranu je to dobře, na druhou to zahrnuje i nesmysly jako budování pláží pomocí písku dovezeného ze Sahary (které stejně vydrží sotva jedno léto).
Portugalština je neuvěřitelně šišlavý jazyk: Ch a X se čtou vždycky jako Š, Z se čte jako Š na konci slova a S se čte jako Š před souhláskou a na konci slova. Navíc se J čte jako Ž a G se čte stejně před souhláskami E nebo I. Písmeno H na rozdíl od češtiny změkčuje (např. nh = ň). Výrazů, které by člověku byly povědomé, v řeči moc není. Na ukázku: pivo = serveža, káva = bika. A nemají názvy pro dny v týdnu s výjimkou soboty a neděle. Ale fráze pro základní komunikaci není obtížné si zapamatovat. Nehledě na to, že se s místními dá dorozumět i jinými jazyky (jeden z recepčních v našem hotelu už se po nocích učil češtinu).
Samotná turistika vede téměř vždy po důkladně upravených stezkách, ať už je to v horách, nebo se jde podél levády. Samotné levády jsou k dokonalosti dovedeným zavlažovacím systémem v rozsahu, který vyvolává úžas. Občas vedou i tunely, kde jsou nezbytné výkonné svítilny.
Základem místních jídel jsou ryby a krávy. Místní jsou jednoznačně masožravci a na jídelníčcích to je vidět (i když se počítá i s různě podivnými turisty – kytkožrouty). Ovoce všeho druhu je zde samozřejmostí. Porce jsou vydatné a hlady tu člověk rozhodně trpět nebude. Nehledě na to, že ceny jsou nižší než třeba v Itálii nebo Francii.
Madeirské víno se dělí na čtyři druhy a řadí se k dezertním vínům. Nechladí se, lahve s ním se uchovávají ve svislé poloze, čím starší, tím lepší a dražší (minimum jsou tři roky) a obsahují pálenku z hroznů, jejíž původně ryze praktické přidávání (chránila víno před zkažením při zdlouhavé námořní přepravě) se uchovalo dodnes kvůli specifické chuti. Z pálenky, medu a citronové šťávy se také míchá oblíbený nápoj zvaný ponša.
Ostrov je hora trčící z mořského dna, je dlouhý 55 km a široký 24 km (maximální hodnoty). Hloubka moře kolem ostrova činí asi čtyři až pět kilometrů, nejvyšší hora měří 1862 metrů a jediná rovina na celém ostrově je náhorní plošina v patnácti stech metrech nad mořem. Klobouk dolů před místními zemědělci, jejichž políčka jsou vlastně stupňovité terásky, které se musejí stále obdělávat ručně. A nacházejí se i ve velmi nedostupných místech. V současnosti začíná Madeira připomínat ementál, protože v ní místní neustále razí nové a nové tunely.
Koncem února zasáhly Madeiru rozsáhlé povodně, které napáchaly největší škody zejména v údolí řeky Ribeira Brava (= divoká řeka). Následky povodní ještě nebyly zcela odstraněny, ale už se dalo údolím projet. Ale stále zůstávaly uzavřené některé horské turistické stezky, či cesty podél levád.
Poznámka pro tradiční pobytové turisty: na Madeiře je jedna malá klasická plážička dlouhá asi 150 metrů a místní jezdí na pláž trajektem na sousední ostrov Porto Santo. Pokud sem poletíte na dovolenou k moři, pravděpodobně to bude znamenat hotelový bazén. Já do moře opět nevlezl, ale to u mne není nic neobvyklého.
Poznámka k pravopisu: portugalština používá písmena jako A nebo O s tildou, které nepoužívám z ryze technických důvodů týkajících se problémů s kódováním těchto stránek. Názvy tedy přepisuji bez těchto přesných znaků, ostatní slova počešťuji a píšu je tak, jak se vyslovují. A když už jsem se zmínil o těch exotických písmenech, tak připojím informaci o třetím z nich, které žádné problémy nezpůsobuje, takže na něj v textu občas narazíte: Ç se vždy čte jako S. Místopisné názvy občas doplňuji jejich českými překlady, v některých případech mají ustálenou českou podobu, zbytek jsem vytvářel sám za použití internetového překladače.
Co se samotné turistiky týče, tak nešlo o nic náročného. Naše procházky nebyly dlouhé (do 15 km za den), tempo nebylo vysoké a po cestě se dělaly přestávky, z nich minimálně jedna delší. Většina lidí si kvůli tomu s sebou brala svačinu, aby se během té přestávky nenudili. Ale já nerad tahám zbytečné věci, takže jsem buď zkoušel něco fotit, nebo si sedl a kochal se výhledem.