2. den – pondělí 3. května 2010

Funchal

… Cestou tropickou zahradou vzhůru jsem narazil i na jezírko s japonskými kapry koi (obr. 41 a 42). Pak už jsem zamířil zpět k nádražní budově, kde jsme se všichni sešli a čekali na Martina. Normálně by nás už asi mikrobus zavezl zpět do hotelu, ale většina lidí stále těch kytek neměla plné zuby, takže jsme vyrazili do botanické zahrady (Jardim Botânico da Madeira). Možná by bylo stylovější tam zamířit lanovkou, která tam vede z Monte, ale zase jsme ušetřili 8 eur.

Botanická zahrada už měla naštěstí běžné vstupné (3 eura). V horní části zahrady se u její zdi naskýtal jeden z typických pohledů na Funchal jako město protkané tunely a silnicemi minimálně ve třech vrstvách nad sebou (obr. 43). Horní část je spíš květinová včetně různých ornamentů či nápisů (obr. 44), je zde i množství orchidejí (obr. 45), kaktusů, tropických dřevin a podobně. Nejzajímavější mi z toho už ovšem připadaly hrátky pro zahradnické nůžky (obr. 46), jen byl opět problém odkud to fotit. V dolní části zahrady se nacházelo množství voliér s ptáky z celého světa. Snad jen pávi si mohli posedávat, kde se jim zachtělo (obr. 47). Největší podíl mezi ptactvem zaujímali papoušci všech barev a velikostí. Jen ty fotky přes pletivo většinou nejsou nic moc, takže jen jedna na ukázku (obr. 48). Mezi voliérami se nacházela i zaneřáděná vodní nádrž, ve které bylo ubytováno množství želv (obr. 49).

Z botanické zahrady jsme jeli do hotelu několika taxíky (řidič mikrobusu už měl po pracovní době) a pak jsme s Martinem vyrazili na večeři. Já jsem si dal jednu z místních specialit, špíz zvaný ešpetada (neplést s rybou ešpadou – rozdíl je značný!). Jedná se o půl kila hovězího naloženého v soli a s vavřínovým listem (botanicky jiný druh vavřínu než náš známý bobkový list) napíchaném na kovový rožeň (tradičně by to měl být prut z vavřínového dřeva) a takto upečeném. Kovový prut je zavěšen na kovovém stojanu umístěném uprostřed stolu, takže si strávník sám stahuje maso z rožně na talíř. Jídlo spíš pro dva než pro jednoho. Ale nějak jsem to do sebe nacpal. Třetina přílohy mi ale zbyla.

3. den – úterý 4. května 2010

Poloostrov Sao Lourenço

Od druhého dne startoval náš denní režim podobně. Vstávali jsme mezi půl osmou a tři čtvrtě na osm, abychom po snídani mohli v devět vyrážet od hotelu. Od úterka s námi jezdil i seňor Aldonio, místní průvodce. První výlet do přírody nás vedl přes Funchal a vzhůru do kopců, až jsme přijeli do místa zvaného Ribeiro Frio (= studená řeka). Prý je to nejdeštivější místo Madeiry, ale nám se předvedlo přívětivým počasím. A začali jsme prohlídkou zdejší pstruží farmy (obr. 50)…