4. den – středa 5. května 2010

Rabaçal

… Na hotelu mě nejprve překvapilo, když mi hotelová služba doručila na pokoj láhev sektu jako pozornost hotelu. Bylo k tomu i nějaké přání, ale německy, takže netuším, co tam stálo. Ano, zrovna jsem měl narozeniny. Ale sekt jsem nechal v kbelíku s ledem a vypravili jsme se společně do jedné z restaurací u pláže kousek vedle hotelu. Chodníček podél pobřeží také většinou nepřečká zimu, takže byl částečně uzavřený, což z naší výpravy udělalo cestu přes překážky (obr. 101). Ale za odměnu se nám zase naskytl zajímavý pohled na náš hotel (obr. 102). V jinak celkem prázdné restauraci jsme si srazili pár stolů, poseděli, popili (obr. 103), najedli se a šli zpátky do hotelu. Naštěstí jsem přemluvil i pár lidí, aby mi přišli pomoci s tím sektem (třebaže kostky ledu v kbelíku zatím někdo ukradl a nahradil je obyčejnou vodou).

5. den – čtvrtek 6. května 2010

Porto Moniz

Čtvrtek měl být pro změnu spíše poznávacím než turistickým dnem a začali jsme ho opět v městečku Ribeira Brava. Vůbec jsem si nevšiml, že mostek, po kterém jsem přešel stejnojmennou řeku, byl pouze náhradou za kousek vedle stržený původní kamenný most. To se tady muselo v únoru valit vody. Každopádně jsem si všiml aspoň kostela Matky Boží (Igreja Matriz) pocházejícího ze 16. století (obr. 104). Na zahradě zdejší radnice se nachází neobvyklá zvonice (obr. 105). Nejlepší výhled na město je ovšem od majáku (obr. 106 a 107). Bohužel se nedalo dojít až k němu, cesta dál byla uzavřená.

Pak jsme vyjeli údolím zmiňované řeky až doprostřed ostrova. Tím je průsmyk Encumeada ležící tisíc metrů nad mořem. Ten dělí ostrov na západní a východní část a je z něj vidět na severní i jižní pobřeží. Hned pod průsmykem se nachází netypický vnitrozemský tříhvězdičkový hotel s pěknou příjezdovou silnicí (obr. 108). My jsme zde šli podél levády v moderním betonovém korytě (obr. 109) směrem k Pico do Galo (= kohoutí hora). U levády byly i drobné překážky (obr. 110), soudě podle toho betonu už delší čas…