4. den – středa 5. května 2010

Rabaçal

… Podél levády s jejími přítoky (obr. 91) zde vedla široká cesta (obr. 92), kterou jsme došli až k vodopádu Risco (= riziko, obr. 93). Tady jsme se na chvíli zastavili, pak se kousek vrátili podél levády, která zde byla plná vody (obr. 94 a 95), a dokonce jsme v ní zahlédli pstruhy. Pak jsme přešli na druhou stranu údolí, kde už jsme museli chodit pouze v řadě za sebou, nebo se vyloženě zastavit, když jsme nechávali projít někoho v protisměru.

Naší další zastávkou byl další z vodopádů, tento nese název 25 Fontes (= 25 pramenů), a pod ním jsme si dali ještě delší přestávku (obr. 96). Kousek pod vodopádem byl i most s korytem pro levádu (obr. 97), takže je vidět, že pro ně zdejší stavitelé jen nerazili tunely, ale také stavěli mosty. Jediné, co se mi nepodařilo, bylo dopočítat se těch 25 pramenů (obr. 98).

Další cestou podél levády jsme viděli i nějaké divočejší přítoky (obr. 99) a na rozdíl od většiny turistů jsme se nemuseli vracet až do Rabaçalu, zato jsme si prošli 700 metrů dlouhým tunelem (tenhle byl naštěstí dost vysoký, takže jsme mohli jít vzpřímeně) a pak sestoupili k malému parkovišti, kde na nás čekal náš mikrobus.

Poslední zastávkou bylo rybářské městečko Calheta, kde jsme mohli jít na pláž. Vypadalo to, že zásilka písku ze Sahary dorazila přednedávnem, takže pláž byla teprve ve výstavbě. Takže jsme to vzali do místní kavárny, kde jsem si i já dal espreso s mlékem (obr. 100), kterému místní z neznámých důvodů říkají šinesa (= Číňanka)…