6. den – pátek 7. května 2010

Caldeirao Verde

… Pod vodopádem Caldeirao Verde (obr. 141) jsme si dali přestávku. Leváda sice pokračuje k dalšímu vodopádu s lákavým názvem Caldeirao do Inferno (= pekelný kotel), ale cesta podél ní je nebezpečná, takže byla pro turisty uzavřena. Škoda, rád bych viděl, v čem vaří pekelníci. My jsme to tedy otočili zpátky a v jednom z tunelů nás Martin vyfotil (obr. 142). Je to focené s bleskem, v tunelech totiž člověk většinou bez baterky nevidí na krok před sebe (nejpraktičtější jsou ale čelovky). A také je dobré si všimnout toho zábradlí. Stejné občas bylo i mezi levádovou cestičkou a nějakou propastí.

Abychom nemuseli jít stejnou cestou až k Pico das Pedras, přišel Aldonio s jinou variantou, takže jsme za třetím tunelem zahnuli na rozcestí pryč od levády a začali sestupovat lesní cestou k vesničce jménem Ilha (= ostrov; čte se Ilja). Cesta vedla často hlubokým korytem v lese, ovšem i zde většinou vylepšeném schody (obr. 143 a 144). Nad Ilhou jsem vyfotil i jeden citronovník s plody (obr. 145). Pak už jsme došli k našemu mikrobusu a po krátkém mezipřistání u supermarketu ve městečku Santana zamířili zpátky na jižní stranu ostrova a k našemu hotelu.

7. den – sobota 8. května 2010

Pico Ruivo

Ilja s námi chtěl jít na střechu ostrova, čehož se předchozího dne nedočkal, takže s námi jel znovu. Blanka ovšem zůstala na hotelu. Zato madeirský průvodce Aldonio s sebou vzal manželku, takže naše sestava byla trochu obměněná. Druhý výjezd na 1818 metrů vysokou horu Pico do Areeiro (= vrtošivá hora – jak příznačné!) nabízel úplně jiný výhled. Když jsem viděl silnici, kterou jsme sem přijeli (obr. 146), pro jednou jsem zalitoval, že zde nemám kolo. Hned na okraji parkoviště jsme pořídili první sérii snímků (obr. 147 až 149) a po chvíli se vydali na cestu po hřebenech hor (obr. 150)…