3. den – úterý 4. května 2010

Poloostrov Sao Lourenço

… Kromě nádrží se pstruhy tu byly vedle sebe v malých bazéncích vidět i jejich mladší a menší verze seřazené od nejmenších po největší (obr. 51 až 53). Od pstruží farmy jsme vyrazili na první krátkou procházku po madeirské přírodě podél levády ke skalní vyhlídce jménem Balcoes (= balkóny). Leváda byla skoro vyschlá a moc pozornosti si z naší strany nezasloužila.

Balcoes (860 m n. m.) je sice v množném čísle, ale vypadalo to, že náš skalní balkón je tu jediný. V údolí pod námi je osamělá budova jedné z místních vodních elektráren. Ale vyhlídka upoutá zejména tím, že je z ní krásně vidět na nejvyšší hory ostrova (obr. 54 až 57), konkrétně Pico do Areeiro (1818 m), Pico do Gato (1780 m), Pico das Torres (1847 m) a nejvyšší horu ostrova Pico Ruivo (1862 m). Od balkónové vyhlídky jsme se vrátili opět k mikrobusu a pokračovali na severovýchodní pobřeží.

Naší další zastávkou bylo městečko Porto da Cruz. Už z dálky bylo vidět, že z něj stoupá bílý kouř. To o sobě dávala vědět jedna ze tří továren na zpracování cukrové třtiny, které zbyly na ostrově. A právě k ní jsme měli namířeno. Za budovou jsou naskládány dřevnatá stébla cukrové třtiny, které nakladač posílá po pásu dovnitř továrny (obr. 58). Tady prochází po pásech soustavou několika lisů (obr. 59), které z ní vymačkají šťávu a zbylé klacky se odvážejí a používají se při hnojení zdejších banánovníků. Melasa se potom nechá kvasit a destiluje se ve velkém kotli (obr. 60)…