3. den – úterý 4. května 2010

Poloostrov Sao Lourenço

… Rozeklané barevné skály a útesy jsme mohli střídavě sledovat na severní (obr. 71 a 72) i jižní straně a v jednom místě se poloostrov zúžil natolik, že jsme měli výhled dolů na moře vlevo i vpravo od cesty (obr. 73). Nakonec jsme došli až k farmě Casa do Sardinha (obr. 74), kde je dokonce i tráva vyšší (obr. 75). Pro většinu zde cesta končila, ale pár nás vylezlo na 146 metrů vysoký kopec nad ní.

Z něj je výborný výhled na maják tvořící nejvýchodnější výspu ostrova, obzvlášť při použití teleobjektivu (obr. 76). Jenže dojít se k němu nedá. Kousek za vyhlídkovou skálou totiž ostrov končí. Přestože to není vidět, před námi byl už jen ostrov Ilhéu da Cevada a ještě menší Ilhéu do Farol (= majákový ostrůvek; není nad přesné názvy), na kterém stojí zmíněný maják (obr. 77). Oba ostrovy jsou brány jako součást poloostrova Sao Lourenço, ale cestou k majáku by si člověk musel párkrát zaplavat.

Z kopce je také vidět na zhruba 20 km vzdálené pusté ostrovy Desertas (obr. 78), které byly ovšem natolik ukryté v oparu, že jsem se snažil zaostřit jen na ten prostřední, který byl trochu vidět. Až doma jsem softwarově odtajnil víc, než jsem viděl přímo na místě, a zjistil, že mám jeden z ostrovů na fotce useknutý. Vyhlídka na 43 km vzdálené Porto Santo byla tedy čistě teoretická. Já tím směrem nic nezahlédl. Tak jsme se na kopci ještě s Martinem vyfotili (obr. 79 a 80) a zahájili jsme sestup…