7. den – sobota 8. května 2010

Pico Ruivo

… Z vrcholu jsme zamířili po klikatící se cestičce (obr. 171) zpátky k horské chatě, za kterou pokračuje několik cest (obr. 172). Předtím jsme si ovšem dali u chaty přestávku, kdy jsem neměl co dělat, tak jsem fotil místní „vrabce“ (obr. 173; rozhodně nejsem ornitolog). Cesta do Achada do Teixeira byla vzorně vydlážděná (obr. 174) a znamenala sestup zhruba o 300 metrů. Na jejím konci byla dopravní značka, která se obzvlášť líbila Martinovi (obr. 175).

Cestou z nejvyšší hory ostrova k Achada do Teixeira byl krásně vidět celý východ ostrova, mimo jiné poloostrov Sao Lourenço, ostrovy Desertas i druhý největší ostrov madeirského souostroví – Porto Santo. Ani jsem se ho v tom zvláštním oparu a mracích, kde nešlo ani poznat, kde končí moře a začíná obloha, nesnažil vyfotit. Ale pár informací o něm sem vložit mohu. Porto Santo je ostrov dlouhý asi 11 km a široký 6, nejvyšší hora se jmenuje Pico do Facho (tedy stejně jako vyhlídkový kopec nad Machicem na Madeiře) a měří 517 metrů. Prakticky celé jižní pobřeží zabírá devět kilometrů dlouhá písečná pláž. Prostě to vypadá jako negativ k Madeiře. Moc toho tam neroste a krajina je ze všeho madeirského nejvíce podobná poloostrovu Sao Lourenço. Ale být tu čtrnáct dní, tak bych si na ostrov jeden celodenní výlet naplánoval, jízdní řád trajektu s tím počítá (odplouvá denně v 8:00 od starého mola ve Funchalu a na zpáteční cestu se vydává v 19:00 kromě pátku, kdy vyráží až ve 22:00).

Mikrobusem jsme sjeli na pobřeží do městečka Santana, které je proslulé hlavně kvůli udržování skupinky malebných lidových domků zvaných Casas de Colmos (= kolmé domky; obr. 176, 177 a 179). Za pozornost ale stojí i místní radnice (obr. 178). Byl čas nakoupit suvenýry, či si dát nějaké menší občerstvení. Návštěvu městečka trochu zdramatizoval Martin, který na lavičce v parku zapomněl peněženku. Takže to náš řidič otočil a za 20 minut jsme byli zpátky v Santaně. V parku ji sice nenašel, ale už byla vzorně odevzdaná na místní policejní stanici. Jo, stát se to u nás…

Večer jsme zašli ještě jednou na společnou (+ jeden, ach jo!) večeři. Ano, vhodný čas zopakovat si ešpadu s banánem. A vyzkoušet místní víno. Stolní, ne madeirské. Piva už jsem vypil dost.

8. den – neděle 9. května 2010

Pico Grande

V noci pršelo a ještě ráno byla na obloze duha (obr. 180). Neděle začala sbalením věcí do kufrů a batohů a vyklizením pokojů. Zavazadla jsme nechali u recepce a rozdělili jsme se na dvě skupinky: čtyři lidé jeli na katamarán pozorovat delfíny a velryby (delfíni vidět byli, ale velryby se prý neukázaly). Nás pět (+ nesetřesitelný přívažek Ilja) vyrazilo do hor. Šárka měla volno a vlastní program. Náš plán vypadal prostě: najmeme si mikrobus, necháme se dovézt do Boca da Corrida, odtud vyjdeme na 1654 metrů vysoké Pico Grande (= velká hora) a sestoupíme do Curral das Freiras, kde nás bude čekat řidič s mikrobusem. Blanka navíc chtěla vidět fotbalové hřiště, hřbitov a dům nejslavnějšího zdejšího rodáka, kterým je jakýsi fotbalista jménem Ronaldo. Navíc nám začaly na mobil proudit poplašné zprávy ohledně uzavírání letišť v Portugalsku a Španělsku, aneb sopka stále otravovala letecký vzdušný prostor…