Hlavní stránka Cestovní kancelář S.E.N.

Slarque – Madeira 2010

111. Posezení na levádě 112. Vavřín ve Fanalu 113. Vavříny ve Fanalu 114. Tarzan z vavřínového pralesa 115. Mezi vavříny

116. Z vyhlídky u Ribeira da Janela 1 117. Z vyhlídky u Ribeira da Janela 2 118. Nové koupaliště v Porto Moniz 119. Výhled z díry 120. Maják za přírodními bazénky

5. den – čtvrtek 6. května 2010

Porto Moniz

… Došli jsme, kam až se dalo, což nebyl žádný turistický výkon, a zase jsme to obrátili zpátky. I když na pohled do údolí bylo lepší se posadit (obr. 111). Na Encumeadě jsme ochutnali zdejší míchaný nápoj z pálenky, citronové šťávy a medu zvaný ponša (nebezpečně zrádné pití) a místní mnohem chutnější a zdravější obdobu hamburgeru, kdy se v housce skrývala smažená ryba ešpada. Na moře sice dohlédnout šlo, ale ty fotky za moc nestojí, takže zde nejsou.

Z Encumeady jsme pokračovali na západ přes náhorní plošinu Paúl da Serra, jejíž výška se udává 1500 metrů nad mořem, ale jako vždy je to pouze střední údaj. Jediná rovina na ostrově bývá většinou pokryta vrstvou mraků, nebo na ní leží mlha. Právě proto zde neleží letiště. My měli opět štěstí a tuto pustinu pokrytou jen mechem jsme viděli odhalenou. Místy se pasou krávy, jinde se tiše otáčejí vrtule větrných elektráren, ale většinou je to jako měsíční krajina. Náhorní plošina patří k nejdeštivějším místům na ostrově. Po zimních deštích je celá tahle rozlehlá oblast (přes 100 km2) nasáklá vodou a prohlubně se mění v jezírka. Pak se to všechno postupně vsákne do půdy a vyráží to ve stovkách pramenů, které napájejí levády rozvádějící vodu k políčkům jednotlivých zemědělců. Jak jednoduché.

Naší další zastávkou se ovšem stala až oblast zvaná Fanal, kde rostou nejstarší vavříny na ostrově (obr. 112 až 115). Mezi těmito tisíciletými stromy se pasou krávy, takže je třeba sledovat, kam člověk šlape. Vavřín dokáže nasát až 40 litrů vody svými listy ze vzdušné vlhkosti, což je v oblasti, kde často leží mraky, vlastnost, která má významný podíl na jeho dlouhověkosti.

Pak už jsme dorazili k severnímu pobřeží, kde jsme se zastavili na vyhlídce nad městečkem Ribeira da Janela (janela znamená okno; název odvozen od obdélníkového otvoru ve skále před ústím stejnojmenné řeky do moře). Z vyhlídky byl úžasný pohled jak na krásně zbarvené moře, tak na značnou část severního pobřeží ostrova (obr. 116 a 117). V samotném městečku se také nachází jediný kemp na ostrově, jeli jsme kolem, stálo v něm asi pět stanů. Do moře zde ústí stejnojmenná řeka, což je nejdelší přírodní vodní tok na ostrově.

Pak už to byl kousek do města Porto Moniz, které je nejseverněji položeným sídlem na ostrově. Poznávacím znamením města jsou bazénky zbudované na zdejších lávových kamenech. Ty novější jsou placené (obr. 118), ale když jde člověk podél pobřeží, může si občas i sestoupit kus mezi kameny (obr. 119), ale nakonec dorazí ke starším bazénkům (obr. 120), kde se může vykoupat zdarma…